REPORTÁŽ Z ŠACHU 7 (23/24)

DOBRÉ ŠACHY, ALE BODY NEJSOU

Náš soupeř hned od začátku hovořil o odvetě za loňskou prohru. Nejprve nás tedy vpravdě po vojensku u vchodu legitimovali (bez občanky ani rána). V naší sestavě se konečně objevili také hráči z předních desek. Já jsem tentokrát z objektivních příčin nemohl nastoupit. Rád jsem tedy uvítal zájem ostatních a mohl si vyzkoušet roli nehrajícího kapitána a reportéra v jedné osobě. Zápas se herně vydařil – mohu-li přes svůj zamžený zrak posoudit. Hrály se rozhodně zajímavé partie a favority byli jednoznačně domácí.

Sestavy:
1. Vítovec Jiří (1917) – Pochylý Bronislav (1881)
2. Žitný Petr (1866) – Vrzal Tomáš (1717)
3. Nývlt Zdeněk (1752) – Hakl Jaroslav (1531)
4. Herz Luboš (1766) – Režný František (1499)
5. Beer František (1839) – Fiala Vojtěch (1467)
6. Sabol Václav (1546) – Skoumal Radek (1262)
7. Vrátníček Přemysl (1605) – Fiker Ivan (0)

Ivan Fiker se představil na poslední šachovnici. Jako černý použil Philidorovu obranu. Svou pěchotu rozehrál velmi aktivně, ovšem postouplý pik na b sloupci zůstal osamocený a při přechodu do koncovky se stal obětí bílé věže. Drobná materiální převaha bílého ještě nemusela nutně vést k prohře, to by ale Ivan musel být v obraně zatraceně přesný. Bohužel, nestalo se tak a prohráváme tedy 1:0.

Broněk Pochylý si na svého protivníka na jedničce musel chvíli počkat. Časový handicap však byl v této partii nepodstatný. Střelcova hra v podání bílého se mi nezdála hned od počátku. Broněk získal dvojici střelců a aktivní hru. Dvojpěšec v černém táboře byl jen kosmetickou vadou. Konec přišel velmi rychle. Jak k tomu došlo, mé unavené oko ani nezachytilo, ale tipuji to na nějaké pozření materiálu po fatální chybě. Je srovnáno 1:1.

Radek Skoumal na 6. šachovnici postavil jako bílý hodně solidní pozici. Zdála se mi neprůstřelná. Až do té doby, než se z původně nevinné pěšcové výměny na a sloupci vyklubala poziční chyba. Automatické dobrání bylo špatné, měl přijít nejprve mezitah Vxb5. Od této chvíle se bílá pozice začala hroutit a obranné Radkovy snahy už byly marné. 2:1 pro naše hostitele.

Vojta Fiala měl černé figury a na 5. šachovnici za soupeře pana Beera, ročník 1935! Že je to však stále šachista kvalitní, to partie jednoznačně prokázala. Hrálo se oboustranně ostře, Vojta se gambitových pozic rozhodně nezalekl, jeho útok vypadal drtivě, ale bílá obrana vydržela a pan Beer sám hrozil matovými pastmi. Bylo se rozhodně na co dívat, a tak je výsledná remíza asi zaslouženým rezultátem. Sám bych měl s lepšími pěšci asi tendenci hrát na výhru, Vojta si to však vyhodnotil jinak a smír sám nabídl. Prohráváme 2,5:1,5.

Jarda Hakl hrál svými oblíbenými? figurami černé barvy na 3.šachovnici. Jeho soupeř, pan Nývlt, zahajuje za bílé obvykle tahem Jf3. To jsem Jardovi rád prozradil. Zda mu to v zápasu pomohlo, nevím. Přišlo mi, že oba hráči se předhánějí v nápadité hře a hrají jakousi exhibici pro šachové publikum. Tím jsem byl ovšem mimo aktivních účastníků toliko já sám. Viděl jsem několik dvojúderů, nepřímého krytí, vazeb a komplikovaných pozic. Jarda však ztrácel materiál a zdál se prohraný. Ovšem svitla mu naděje v podobě taktického obratu, kdy mohl nenápadným šachem zavléct monarchu protivníka do rohu a přes napadení dámy partii otočit! Ale ve změti šachové krásy zůstala tato královna květin pro Jardu neviditelnou. Když jsme pak po skončení i s panem Nývltem pozici analyzovali, obranu proti tomu nenalezl.(Dokonce si nejprve nechal dát dvoutahový mat.) Ale výsledek za šachovnicí platí – prohráváme 3,5:1,5.

František Režný hrál bílými na 4. šachovnici. Jeho partie určitě nikdy nenudí, bývá povětšinou útočně naladěn. Nebylo tomu jinak ani v tomto duelu. Hrála se sicilská – Alapinova varianta  s typickým „izolantem“ na bílé straně. Franta stál ve střední hře v materiální nevýhodě, úplně jsem ve všech souvislostech však pozici nenačetl. Remíza přišla v době, kdy jsem Jardovi popisoval možný taktický obrat v jeho partii. Znamenala jediné, zápas je rozhodnut – 4:2 pro Vojenskou akademii.

Tomáš Vrzal nastoupil jako vůdce bílých kamenů na 2. desce. Sicilská obrana s e6 byla od pana Žitného hodně nepříjemná. Byl to on, kdo třímal útočné otěže zápasu. Odměnou mu byl alespoň zisk kvality. Avšak dva aktivní střelci bílého stáli na šachovnici v mnohem lepších pozicích nežli dvě „utopené“ černé věže, které ani neráčily opustit základní postavení. Pan Žitný nejprve rezignoval na rošádu, a pak se zoufale snažil ukrýt svou královnu před palbou bílých figur, až nakonec v oboustranné časové tísni nechal stát nekrytého svého bělopoláka. V koncovce V+S+S kontra V+V  bývají dva střelci obvykle silnější. A to se potvrdilo i tentokrát. Tomova výhra znamená korekci stavu na těsných 4:3.

Naše zápasová prohra se zrodila po hezkých a bojovných partiích, nezbývá než soupeřům pogratulovat. Další zápas nás po volném kole čeká až 22. 2. od 18 hodin na domácí půdě. Soupeř? Lokomotiva G. Doufám v účast těch nejlepších našich hráčů, protože za těchto okolností bychom měli být v zápase favority.

Své čtenáře zdraví  „nehrající“ šachový kapitán Tomáš Dorazil