REPORTÁŽ Z ŠACHU 6 (25/26)

PO DLOUHÉM PŮSTU SLADKÝ DEZERT

6. kolo nás opět zaválo do Chrámu Spasitele na Karáskově náměstí, kde se nám v tomto ročníku již podařilo udolat jednu z Lokomotiv. Ta druhá, papírově silnější, pro nás představovala výzvu k zlepšeným výkonům. Pevně jsem doufal, že tentokrát nebudeme potřebovat žádného „spasitele“ my, protože odvracení kanárů bylo v předchozích třech kolech právě tou disciplínou, kterou bychom si rádi odpustili.

    Ve skládání sestavy jsem tradičně neměl problém s hostujícími hráči (tady je spíše smutné, že nemohu dát příležitost všem, kteří by si to zasloužili), ale s kmenovou sestavou. Chyběli Vojta Fiala a Jindra Gilg a obvolávání náhradníků skončilo u studenta DM Martina Měchury, který debutoval za závodní šachovnicí teprve nedávno v Bystrci. Sestavu naštěstí letos poprvé mohl posílit hostující Tomáš Vrzal, na kterého jsme se na 6. desce právem spoléhali. Při pohledu na sestavy a ratingy jsem si říkal, že vše se pravděpodobně rozhodne na šachovnicích druhé, třetí a čtvrté. Ale o tom, jak je šachová hra prostě krásně nevyzpytatelná, jsme se měli možnost brzy přesvědčit.

    Sestavy:
    1. Polívka, Miroslav (1495) – Pochylý, Bronislav (1869) 0:1
    2. Lička, Vlastimil (1852) – Hrdina, Jiří (1725) 1:0
    3. Krystl, Jaromír (1711) – Dorazil, Tomáš (1651) 0:1
    4. Jansa, Jiří (1686) – Režný, František (1525) 0,5:0,5
    5. Tancerová, Marie (1371) – Kubičík, Milan (0) 1:0
    6. Gorčák, Jan (1478) – Vrzal, Tomáš (1710) 0:1
    7. Mikšaník, Martin (1714) – Měchura, Martin (0) 0:1

    Zápas začal trochu bizarním způsobem, dostavili se na něj mylně i hráči našeho áčka, kteří se chtěli utkat s ŠK 64. Po vysvětleném nedorozumění se tak někteří z nich stali šachovými diváky.Jak vtipně poznamenal nehrající kapitán domácích pan Škaroupka, proti takové přesile se hraje těžko. Aby těch bizarností nebylo málo, naše první dvě desky – Broněk a Jirka pro změnu zase pospíchali na zápas na DM Klášterského, a tak museli letem tryskem do Židenic. Vše ale stihli.

    POPIS JEDNOHO ZÁPASU (FRANZ KAFKA PROMINE)

    Rozehráváme partie, sáleček krásně utichá. Ani hodiny netikají, Lokomotiva již digitalizovala. Mezi šachovnicemi bloudí a pozorně sledují hráči našeho áčka. Stojím jako prase, můj bílý soupeř má aktivitu. Raději se dívám na jiné šachovnice.Vedeme si dobře! Broněk na jedničce sice nic moc, ale on to jistě otočí. Franta Režný čelí „Francii“, ale celkem v pohodě. Líbí se mi pozice Jirky, Milana a hlavně Martina. To by byla bomba, kdyby se mu podařilo bodovat proti hráči 1700! Olé, je tu první bod pro nás, získává jej Tomáš Vrzal. 6. deska je ode mne daleko, tak vám nepovím, jak k tomu došlo. To však asi není podstatné, vedeme 1:0.

    Chvíli se skóre nehýbá. Motám se v obraně své pozice, myslím si, že jsem na ručník. Domácí počítačová analýza mě však tři hodiny poté vyvádí z omylu. Je možné stát dobře a nevědět o tom? Asi už ano. Franta Režný hlásí ze 4. remízu. S tím můžeme být spokojeni, držíme těsné vedení.

    Znovu vstávám od hry a obhlížím „válečné pole“. U 7. desky se zastavím. Je to možné? Martin Měchura je jasně vyhraný. To by byl bod, který nikdo nečeká. Ale ještě není konec. Dobře stojí pohledem z rychlíku i Milan s Jirkou. Co bude dál? Broňkova výhra! Vedeme 2.5 ku 0,5. Broňa mi pak řekne, že jeho výkon byl hrozný. Tak hrozné to asi nebylo, když zapsal celý bod.

    Bleskne mi hlavou, že jsem to teď já, kdo to týmu nesmí zkazit. Zabodávám oči do své třetí desky. Soupeř zablokuje postup svých pěšců a otevírá mi f sloupec. Uleví se mi. Už stojím jistě lépe. Martin senzačně vyhrává na sedmičce. Máme 3,5 bodu a jsme krůček od úspěchu. Radost však kalí Jirkova chyba na druhé desce. Zkušený pan Lička už jistě partii nepustí. Dívám se ještě na Milana na pětce. Stál líp, teď už je to vyrovnaná pozice. Hergot, zase to bude na mně?

    Jirka na dvojce prohrává, Lokálka snižuje na 1,5 ku 3,5. Můj soupeř je trochu nervózní, okřikuje hráče v sále, ať se zklidní. Asi má pravdu, je potřeba se soustředit. Nachystá na mě trik. Je však viditelný, zkouším se bránit „protitrikem“. Třeba to vyjde, hlavně tím nic neztratím. Soupeř baští pěšce na b sloupci. Opravdu mi skočil na lep? Je to tak. Neváhám a můj koníček odkrývá se šachem f sloupec, na kterém nechal bílý dámu! Na kapitulaci čekám už jen dva tahy.Taková materiální převaha je prostě nezdolná. Zavěšuji vítězný bod!

    Celkové skóre zápasu bude znít 2,5:4,5. Milan totiž svou partii, která se dohrávala v hodně uvolněné atmosféře nakonec prohrál. Ale je prostě gentleman, nechal vyhrát jedinou dámu v sále, paní Tancerovou.

    Dnešní týmové vítězství má sladkou příchuť, porazili jsme nejbližšího konkurenta v tabulce a navíc nádherně zapracovali do sestavy mladého Martina Měchuru. Děkuji moc všem spoluhráčům za přístup a obětavost, přináší mi to radost ze hry! Další zápas nás čeká po „olympijské přestávce“ až 26. února od 18 hodin na domácí půdě s Univerzitou.

    Své čtenáře zdraví šachový kapitán Tomáš Dorazil